Slovník laboratorních hodnot A–Z

Albumin (S-Albumin)

Albumin je nejhojnější bílkovina krevní plazmy. Tvoří ho játra a v krvi plní dvě hlavní úlohy: drží vodu uvnitř cév (onkotický tlak) a slouží jako přenašeč bilirubinu, vápníku, mastných kyselin, hormonů a řady léků.

Orientační rozmezí: u dospělých 35–52 g/l; některé laboratoře uvádějí horní mez 53 g/l. U starších lidí a v těhotenství bývají hodnoty o něco nižší.

Snížené hodnoty (hypoalbuminemie): nejčastější příčinou je zánět — albumin patří k bílkovinám, jejichž tvorba se při infekci, po operaci nebo úrazu přechodně omezí. Dále ho snižuje dlouhodobé onemocnění jater, ztráty ledvinami (nefrotický syndrom, kdy je v moči i bílkovina), ztráty střevem, podvýživa a porucha vstřebávání. Výrazně nízký albumin se může projevit otoky. Ovlivňuje také výklad celkového vápníku — viz heslo vápník.

Zvýšené hodnoty: jde téměř vždy o zahuštění krve při nedostatku tekutin; mírně vyšší výsledek způsobí i dlouhé stažení paže škrtidlem. Skutečná nadprodukce albuminu se nevyskytuje.

Kdy k lékaři: hodnota pod mezí spolu s otoky nohou či víček, pěnivou močí, žloutenkou nebo nechtěným hubnutím. Mírný pokles během akutní nemoci se obvykle kontroluje až po uzdravení.

Podrobně: jaterní testy — GGT, ALT, AST, bilirubin a albumin

ANA — antinukleární protilátky

Antinukleární protilátky (ANA) jsou protilátky, které imunitní systém tvoří proti složkám vlastního buněčného jádra. Nejčastěji se vyšetřují nepřímou imunofluorescencí na buňkách HEp-2: sérum se postupně ředí a výsledek se udává jako titr — nejvyšší ředění, při kterém je pod mikroskopem ještě vidět svícení (1:80, 1:160, 1:320, 1:640…) — spolu s typem obrazce, například homogenním, zrnitým, nukleolárním nebo centromerovým.

Orientační rozmezí: negativní, případně titr pod hranicí pozitivity, kterou si laboratoř stanovuje sama (obvykle 1:80 nebo 1:160).

Co znamená ANA titr 1:320: jde o středně pozitivní nález. ANA v nízkém i středním titru se ale najdou i u části zdravých lidí — častěji u žen a s přibývajícím věkem — a také při infekcích, onemocnění štítné žlázy nebo po některých lécích. Samotný titr proto diagnózu neurčuje. Význam získává teprve spolu s obrazcem svícení, s obtížemi (bolesti a otoky kloubů, vyrážka po slunci, vypadávání vlasů, suché oči a ústa, bělání prstů v chladu, dlouhodobě zvýšená teplota) a s navazujícími testy, jako jsou protilátky proti extrahovatelným jaderným antigenům (ENA) nebo proti dvoušroubovicové DNA (anti-dsDNA). U systémového lupus erythematodes bývají ANA pozitivní téměř vždy, takže negativní výsledek tuto nemoc činí nepravděpodobnou.

Kdy k lékaři: pozitivní ANA probere praktický lékař, který podle obtíží rozhodne o dalších testech nebo o konzultaci revmatologa. Bez příznaků obvykle stačí nález sledovat a není důvod k obavám ani spěchu.

aPTT a INR — srážení krve (koagulace)

Obě vyšetření měří, za jak dlouho se krevní plazma ve zkumavce srazí po přidání činidel. Protrombinový čas (Quickův test) hodnotí tzv. zevní cestu srážení a výsledek se uvádí jako INR — mezinárodně normalizovaný poměr, který vyrovnává rozdíly mezi činidly a laboratořemi. aPTT (aktivovaný parciální tromboplastinový čas) hodnotí vnitřní cestu; laboratoř ho uvádí v sekundách a často také jako poměr k normálu (aPTT-R).

Orientační rozmezí: INR bez antikoagulační léčby zhruba 0,8–1,2; aPTT zhruba 25–38 s (silně závisí na činidle), poměr aPTT-R kolem 0,8–1,2.

INR při warfarinu: u lidí léčených warfarinem je prodloužené INR záměrem. Cílové rozmezí určuje lékař — nejčastěji 2,0–3,0, u některých indikací, například u části mechanických srdečních chlopní, vyšší. INR ovlivňuje změna příjmu vitaminu K (například z listové zeleniny), alkohol, průjem či horečnaté onemocnění a řada léků včetně antibiotik a volně prodejných přípravků. Dávku nikdy neměňte sami. Novější přímá perorální antikoagulancia se pomocí INR nesledují.

Prodloužené hodnoty bez léčby: nedostatek vitaminu K, onemocnění jater, vrozené poruchy srážení; aPTT prodlouží také heparin nebo tzv. lupus antikoagulans, který čas ve zkumavce prodlužuje, ke krvácení ale nevede — souvisí spíš se sklonem k trombóze.

Kdy k lékaři: INR nad cílovým rozmezím, neobvyklé modřiny, krvácení z dásní nebo krev v moči — ozvěte se lékaři, který léčbu vede, ještě týž den. Silné krvácení, černá stolice, zvracení krve nebo náhlá prudká bolest hlavy patří na 155.

Bazofily (BASO)

Bazofily jsou nejméně početnou skupinou bílých krvinek. V granulech nesou histamin a další látky, které se uvolňují při alergických reakcích a zánětu. Na výsledkovém listu je najdete jako „Bazofily“ nebo pod zkratkou BASO, v absolutním počtu i v procentech.

Orientační rozmezí: do 0,10 ×10⁹/l, relativně přibližně do 2 %. Nulová hodnota je běžná a nic neznamená.

Zvýšené hodnoty (bazofilie): mírné zvýšení se objevuje u alergií, chronických zánětů (například střevních), při snížené funkci štítné žlázy nebo po odstranění sleziny. Trvale a výrazněji zvýšené bazofily, zvláště spolu s vysokým počtem leukocytů nebo trombocytů, mohou patřit k myeloproliferativním onemocněním kostní dřeně, například k chronické myeloidní leukemii. Je to ale vzácná situace a rozhoduje o ní hematolog na základě dalších vyšetření.

Snížené hodnoty: klinicky se nehodnotí; tak malé počty analyzátory ani nedokážou přesně změřit.

Kdy k lékaři: opakovaně zvýšené bazofily s dalšími odchylkami krevního obrazu, pocitem tlaku pod levým žebrem (zvětšená slezina), nočním pocením nebo nechtěným hubnutím.

Podrobně: bílý krevní obraz a diferenciál leukocytů

Bilirubin (celkový a konjugovaný)

Bilirubin je žluté barvivo, které vzniká při rozpadu hemoglobinu ze stárnoucích červených krvinek. Játra ho navážou na kyselinu glukuronovou (konjugují) a vyloučí žlučí do střeva, kde se mimo jiné mění na urobilinogen. Laboratoř uvádí bilirubin celkový a často i konjugovaný (přímý); rozdíl obou tvoří nekonjugovaný (nepřímý) bilirubin.

Orientační rozmezí: celkový bilirubin 2–17 µmol/l, některé laboratoře uvádějí mez až 21 µmol/l; konjugovaný do 5 µmol/l.

Zvýšený nekonjugovaný bilirubin: nejčastěji Gilbertův syndrom — neškodná dědičná odchylka, kterou má několik procent lidí. Bilirubin u ní mírně stoupá při hladovění, nemoci nebo po námaze, ostatní jaterní testy jsou v pořádku a léčba není potřeba. Další příčinou je zvýšený rozpad červených krvinek (hemolýza).

Zvýšený konjugovaný bilirubin: ukazuje na onemocnění jater (zánět, poškození alkoholem či léky) nebo na překážku v odtoku žluči, například kámen či zúžení žlučových cest.

Kdy k lékaři: zežloutnutí kůže nebo očního bělma, tmavá moč a světlá stolice, svědění kůže; bolest pod pravým žebrem s horečkou a zimnicí vyžaduje neodkladné vyšetření na pohotovosti; při zmatenosti nebo zhoršování stavu volejte 155 nebo 112. Novorozeneckou žloutenku posuzuje pediatr podle zvláštních pravidel.

Podrobně: bilirubin a další jaterní testy

Biologický věk z krve (PhenoAge)

Biologický věk je odhad, jak „staře“ se organismus jeví podle měřitelných ukazatelů — na rozdíl od věku v občanském průkazu. Nejznámější výpočet z běžné krve je PhenoAge, který v roce 2018 popsali Levine a kolektiv v časopise Aging. Kombinuje kalendářní věk s devíti hodnotami: albuminem, kreatininem, glukózou, CRP, podílem lymfocytů, středním objemem erytrocytů (MCV), RDW, alkalickou fosfatázou (ALP) a počtem leukocytů.

Orientační rozmezí: neexistuje — výsledkem je odhad v letech. Zajímavý je rozdíl proti kalendářnímu věku a hlavně jeho vývoj při opakovaných odběrech.

Vyšší než kalendářní věk: může vzniknout jednorázově. CRP zvýšené při běžné viróze nebo glukóza po nedodrženém lačnění „přidají“ roky, které nic neznamenají. Opakovaně vyšší odhad upozorňuje spíš na ovlivnitelné oblasti — zánět, glykemii, funkci ledvin — než na konkrétní nemoc.

Nižší než kalendářní věk: je příznivý, ale zdraví nezaručuje.

Omezení: nejde o diagnostický test a laboratoře ho běžně nepočítají. Model vznikl na datech americké populace a české jednotky je potřeba správně převést.

Kdy k lékaři: ne kvůli samotnému číslu, ale kvůli hodnotám, které ho zvyšují — například opakovaně zvýšené glykemii, CRP nebo sníženému albuminu.

Podrobně: biologický věk z krve a kalkulačka PhenoAge

BMP — základní metabolický panel (a jiné významy zkratky)

Zkratka BMP má v medicíně dva zcela odlišné významy. Na amerických výsledcích znamená Basic Metabolic Panel, tedy základní metabolický panel: glukózu, sodík, draslík, chloridy, oxid uhličitý (CO2, prakticky bikarbonát), dusík močoviny (BUN), kreatinin a vápník. Českým ekvivalentem je „základní biochemie“ — glukóza, urea, kreatinin a ionty (Na, K, Cl), podle potřeby doplněné o bikarbonát z vyšetření acidobazické rovnováhy a o vápník. Širší americký panel CMP navíc obsahuje jaterní testy, albumin a celkovou bílkovinu.

Na co si dát pozor: americké zprávy uvádějí glukózu, kreatinin, vápník a BUN v mg/dl. Pro převod do českých jednotek použijte tabulku v úvodu tohoto slovníku; BUN se na ureu přepočítá vynásobením číslem 0,357.

Druhý význam: v ortopedii a spinální chirurgii znamená BMP kostní morfogenetické proteiny (bone morphogenetic proteins) — růstové faktory, které podporují tvorbu kosti. Jejich uměle (rekombinantně) vyrobené formy se ve vybraných případech používají k podpoře srůstání kosti, například při operační fixaci páteře. Nejde o krevní test a na výsledkovém listu je nenajdete.

Záměna: BMP nezaměňujte s BNP či NT-proBNP, které slouží k posouzení srdečního selhání.

Kdy k lékaři: odchylky v panelu se vykládají po jednotlivých položkách — viz hesla kreatinin, eGFR, draslík a vápník.

CEA — karcinoembryonální antigen

CEA je bílkovina, kterou ve větším množství tvoří některé nádory trávicího traktu, zejména tlustého střeva a konečníku; v malém množství ji ale vytvářejí i zdravé tkáně. Patří mezi nádorové markery.

Orientační rozmezí: do 5 µg/l. Kuřáci mívají hodnoty vyšší než nekuřáci, proto některé laboratoře uvádějí pro nekuřáky nižší mez.

Zvýšené hodnoty: CEA zvyšuje kouření, chronické záněty střev, zánět slinivky, onemocnění jater, chronická onemocnění plic i selhávání ledvin. Právě kvůli tomu se nehodí k vyhledávání nádorů u lidí bez obtíží — falešných poplachů by bylo mnoho a část nádorů CEA vůbec nezvyšuje. Hlavní využití má při sledování po léčbě kolorektálního karcinomu, kdy lékař porovnává vývoj hodnot u téhož pacienta, nejlépe ze stejné laboratoře.

Snížené hodnoty: nemají význam.

Kdy k lékaři: jednorázově mírně zvýšené CEA bez obtíží probere praktický lékař a obvykle ho nechá s odstupem zopakovat. Opakovaný vzestup, nebo naopak změna vyprazdňování, krev ve stolici, hubnutí či chudokrevnost patří k vyšetření bez odkladu. Ověřené pacientské informace o nádorových onemocněních nabízí portál Linkos České onkologické společnosti.

Podrobně: nádorové markery CEA, PSA a D-dimery

CK — kreatinkináza

Kreatinkináza (CK, starší zkratka CPK) je enzym, který svaly potřebují k rychlému získávání energie. Když se svalové buňky poškodí — námahou, úrazem nebo nemocí —, uvolní se do krve. Česká laboratoř ji obvykle uvádí v µkat/l; 1 µkat/l odpovídá 60 U/l.

Orientační rozmezí: u mužů do 2,85 µkat/l, u žen do 2,42 µkat/l. Hodnotu výrazně ovlivňuje svalová hmota a pohybová aktivita.

Zvýšené hodnoty: nejčastěji po intenzivním nebo nezvyklém cvičení — posilování, dlouhém běhu nebo běhu z kopce —, kdy CK vrcholí obvykle 1–4 dny po zátěži a může dosáhnout mnohonásobku horní meze. Dále po injekcích do svalu, pádech a operacích, při křečích, u snížené funkce štítné žlázy, u zánětů a jiných onemocnění svalů a jako nežádoucí účinek některých léků, především statinů. Velmi vysoké hodnoty s bolestí svalů a tmavou močí ukazují na rozpad svalů (rabdomyolýzu), který může poškodit ledviny; v takové situaci bývá zvýšený i myoglobin. Při infarktu CK také stoupá, k diagnóze se ale dnes používá troponin.

Snížené hodnoty: obvykle bez významu, odrážejí malou svalovou hmotu.

Kdy k lékaři: před kontrolním odběrem vynechte aspoň 2–3 dny náročný trénink. Zvýšená CK bez námahy, se svalovou slabostí nebo bolestmi při užívání statinu patří k lékaři (lék sami nevysazujte). Tmavá moč se silnými bolestmi nebo slabostí svalů po zátěži či úrazu vyžaduje okamžité ošetření na pohotovosti; při úbytku moči nebo zhoršování stavu volejte 155 nebo 112.

Podrobně: CK, myoglobin a jejich vliv na ledviny

CRP a hs-CRP — C-reaktivní protein

C-reaktivní protein tvoří játra jako odpověď na zánět. Stoupá během několika hodin od jeho začátku, vrcholí zhruba za dva dny a po odeznění opět rychle klesá. Neprozradí, kde zánět je ani co ho způsobilo.

Orientační rozmezí: běžné CRP do 5 mg/l; některé laboratoře uvádějí mez do 10 mg/l.

Zvýšené hodnoty: virové infekce zvyšují CRP obvykle méně než bakteriální, hranice se ale překrývají a o antibiotikách podle samotného CRP rozhodovat nelze. Hodnoty v desítkách mg/l jsou u běžných infekcí časté, nad 100 mg/l je vídáme hlavně u bakteriálních zánětů, ne však výhradně. CRP zvyšuje i úraz, operace, revmatická onemocnění a obezita.

Co je hs-CRP: vysoce citlivá metoda, která přesně měří i velmi nízké koncentrace. Používá se k odhadu kardiovaskulárního rizika u lidí bez akutního zánětu. Běžně používaná pásma jsou pod 1 mg/l nízké riziko, 1–3 mg/l střední a nad 3 mg/l vyšší riziko. Nejspolehlivější je průměr dvou odběrů s odstupem zhruba dvou týdnů, provedených mimo infekci; výsledek nad 10 mg/l ukazuje spíš na probíhající zánět a měření se s odstupem opakuje.

Kdy k lékaři: vysoké CRP s horečkou, dušností, bolestí nebo zhoršujícím se stavem; dlouhodobě mírně zvýšené CRP bez zjevné příčiny probere praktický lékař.

Podrobně: CRP hodnoty a co znamená zvýšené CRP

D-dimery

D-dimery jsou úlomky, které vznikají, když tělo rozpouští krevní sraženinu (fibrinolýza). Jejich zvýšení znamená, že se někde v těle sraženiny tvoří a zároveň odbourávají.

Orientační rozmezí: záleží na metodě a jednotkách (mg/l FEU, µg/l, ng/ml), proto se vždy řiďte výsledkovým listem. Často používaná hranice je 0,5 mg/l FEU; u lidí nad 50 let ji lékaři mohou upravit podle věku (věk × 0,01 mg/l FEU).

Jak test funguje: jeho síla je v tom, že normální výsledek u člověka s nízkou klinickou pravděpodobností prakticky vylučuje hlubokou žilní trombózu a plicní embolii. Zvýšené D-dimery naopak trombózu nedokazují — stoupají také v těhotenství, po operaci a úrazu, při infekci a zánětu, u nádorových onemocnění, u onemocnění jater a ledvin a obecně s věkem. Proto se D-dimery nevyšetřují „preventivně“ a o významu zvýšení rozhoduje lékař podle příznaků, případně ultrazvukem žil nebo CT vyšetřením plic.

Snížené hodnoty: nízký výsledek je normální stav, nikoli odchylka.

Kdy k lékaři: jednostranný otok, bolest a zarudnutí lýtka patří k lékaři ještě týž den. Náhlá dušnost, bolest na hrudi, vykašlávání krve nebo kolaps jsou důvodem volat 155.

Podrobně: D-dimery v souvislosti s nádorovými markery a krevním obrazem

Döhleho tělíska (Döhleho inkluze)

Döhleho tělíska (inkluze) jsou drobné modravé útvary v cytoplazmě neutrofilů, které popisuje laborant nebo lékař při prohlížení krevního nátěru pod mikroskopem. Jde o zbytky drsného endoplazmatického retikula — známku toho, že kostní dřeň vyrábí neutrofily ve zrychleném tempu a buňky se do krve dostávají méně dozrálé.

Orientační rozmezí: v nátěru zdravého člověka se nepopisují; nález je kvalitativní, bez číselné hodnoty.

Kdy se objevují: při bakteriálních infekcích a sepsi, při výraznějším zánětu, u popálenin, po operacích a úrazech, v těhotenství a po léčbě růstovým faktorem G-CSF, který tvorbu neutrofilů stimuluje. Často je doprovází tzv. toxická granulace a vakuolizace neutrofilů a vyšší podíl tyčí (posun doleva).

Vzácné dědičné příčiny: podobné inkluze spolu s obřími krevními destičkami a sníženým počtem trombocytů jsou typické pro vzácné vrozené poruchy spojené s genem MYH9 (dříve označované například jako May-Hegglinova anomálie). Na ně se myslí, když nález trvá bez infekce, často u více členů rodiny.

Kdy k lékaři: nález sám o sobě není akutní a hodnotí se spolu s počtem leukocytů, CRP a celkovým stavem. Horečka, zimnice a výrazná slabost ale k lékaři patří vždy.

Podrobně: neutrofily, posun doleva a nátěr v bílém krevním obrazu

Draslík (S-K, kalium)

Draslík je hlavní iont uvnitř buněk. V krvi je ho málo, ale jeho koncentraci ledviny drží ve velmi úzkém rozmezí, protože na ní závisí elektrická činnost srdce, nervů a svalů.

Orientační rozmezí: 3,5–5,1 mmol/l; některé laboratoře uvádějí dolní mez 3,8 mmol/l.

Falešně vysoký draslík: nejčastější „zvýšený draslík“ vzniká až ve zkumavce — rozpadem krvinek (hemolýzou) při obtížném odběru, dlouhým stažením paže, cvičením pěstí, pozdním zpracováním nebo chlazením vzorku a také při velmi vysokém počtu trombocytů či leukocytů. Laboratoř hemolýzu obvykle u výsledku vyznačí.

Skutečně zvýšený (hyperkalemie): snížená funkce ledvin, některé léky na tlak a srdce (ACE inhibitory, sartany, spironolakton), draslíkové doplňky, nedostatečnost nadledvin.

Snížený (hypokalemie): močopudné léky, zvracení, průjem, nadužívání projímadel a některé hormonální poruchy.

Domácí testy: spolehlivý domácí test draslíku v krvi pro běžné použití neexistuje. Vzorek z prstu je k hemolýze zvlášť náchylný a močové proužky draslík neměří. Odchylka se proto vždy ověřuje ze žilní krve v laboratoři.

Kdy k lékaři: mírnou odchylku lékař obvykle nejprve ověří kontrolním odběrem. Výraznou odchylku, zhruba nad 6 nebo pod 3 mmol/l, je potřeba řešit s lékařem ještě týž den; laboratoř takové hodnoty obvykle sama hlásí ošetřujícímu lékaři. Výrazná svalová slabost, bušení nebo nepravidelný tep spolu s odchylkou draslíku je důvodem k neodkladnému vyšetření, při kolapsu volejte 155.

Podrobně: draslík, eGFR a funkce ledvin

eGFR — odhadovaná glomerulární filtrace

eGFR je odhadovaná glomerulární filtrace — výpočet, kolik krve ledviny za jednotku času přefiltrují. Samostatně se neměří: laboratoř ji dopočítá z kreatininu (případně z cystatinu C), věku a pohlaví podle rovnice CKD-EPI. Verze rovnice z roku 2021 už nepracuje s rasou (Inker a kol., New England Journal of Medicine).

Jednotky: české laboratoře uvádějí eGFR v ml/s/1,73 m², zahraniční zprávy v ml/min/1,73 m²; 1 ml/s odpovídá 60 ml/min.

Orientační rozmezí: u mladších dospělých nad 1,5 ml/s/1,73 m² (nad 90 ml/min). S věkem filtrace přirozeně klesá. Mezinárodní kategorie KDIGO:

• G1 ≥ 1,5 ml/s, G2 1,0–1,49 ml/s — normální nebo mírně snížená filtrace,
• G3a 0,75–0,99 ml/s, G3b 0,5–0,74 ml/s — středně snížená,
• G4 0,25–0,49 ml/s — výrazně snížená, G5 pod 0,25 ml/s — selhání ledvin.

Chronické onemocnění ledvin se konstatuje, když je eGFR pod 1,0 ml/s (60 ml/min) déle než tři měsíce, nebo když jsou přítomné jiné známky poškození ledvin, typicky albumin v moči. Doporučené postupy vydává mezinárodní organizace KDIGO.

Co výsledek zkresluje: velká nebo naopak malá svalová hmota, maso před odběrem, kreatinové doplňky a nedostatek tekutin.

Kdy k lékaři: eGFR pod 1,0 ml/s, rychlý pokles mezi odběry, bílkovina nebo krev v moči, otoky či vysoký tlak. Náhlý pokles s výrazně menším množstvím moči vyžaduje vyšetření bez odkladu.

Podrobně: eGFR, kreatinin a funkce ledvin

Eozinofily (EOS)

Eozinofily (v textech psané i jako „eosinofily“, na výsledkovém listu EOS nebo Eo) jsou bílé krvinky specializované na obranu proti parazitům. Zapojují se také do alergických reakcí a do některých typů zánětu.

Orientační rozmezí: do 0,50 ×10⁹/l, relativně přibližně do 5 %.

Zvýšené hodnoty (eozinofilie): nejčastější příčinou je alergie — senná rýma, atopický ekzém, alergické astma; mírné zvýšení v pylové sezoně je běžné. Dále parazitární infekce, zvláště ty, při kterých parazit proniká do tkání (například škrkavky nebo toxokaróza), reakce na léky (některá antibiotika, antiepileptika či protizánětlivé léky), některá kožní a autoimunitní onemocnění a vzácně onemocnění krvetvorby. Výrazné a trvalé zvýšení nad 1,5 ×10⁹/l (hypereozinofilie) se vždy dovyšetřuje, protože eozinofily mohou při dlouhodobě vysokém počtu poškozovat orgány.

Snížené hodnoty: nemají význam; eozinofily klesají při stresu, akutní infekci a po kortikoidech.

Kdy k lékaři: opakovaná eozinofilie bez známé alergie, zvláště s průjmy po cestě do tropů, svědivou vyrážkou, kašlem nebo dušností. Vyrážka s horečkou krátce po nasazení nového léku patří k lékaři ihned.

Podrobně: eozinofily, alergie a paraziti v bílém krevním obrazu

Feritin (S-Feritin)

Feritin je bílkovina, do které tělo ukládá železo. Jeho malé množství v krvi věrně odráží velikost zásob, a proto je feritin nejcitlivějším běžným ukazatelem nedostatku železa. Anglicky se píše „ferritin“, odtud i častý tvar se dvěma t, například „nízký ferritin“.

Orientační rozmezí: muži 30–400 µg/l, ženy 15–150 µg/l; meze se mezi laboratořemi liší.

Nízký feritin: znamená vyčerpané zásoby železa. Může být nízký dlouho předtím, než klesne hemoglobin — jde o nedostatek železa bez anémie, který se může projevit únavou, nižší výkonností, vypadáváním vlasů, lámavými nehty nebo neklidem nohou. U dospělých se za hodnotu svědčící pro nedostatek železa často považuje feritin pod zhruba 30 µg/l, i když dolní mez laboratoře je nižší. Příčinou bývá silná menstruace, těhotenství, časté dárcovství krve, strava chudá na železo, porucha vstřebávání (například celiakie) nebo skryté krvácení do trávicího traktu. Feritin přitom stoupá při zánětu, takže „normální“ výsledek nedostatek železa nevylučuje, je-li současně zvýšené CRP.

Vysoký feritin: zánět, onemocnění jater, alkohol, metabolický syndrom, vzácněji přetížení železem (hemochromatóza), které se posuzuje spolu se saturací transferinu.

Kdy k lékaři: při nízkém feritinu vždy, zvláště u mužů a u žen po menopauze, u nichž se pátrá po zdroji krevních ztrát. Poraďte se také dřív, než začnete železo dlouhodobě užívat na vlastní pěst. Přehled o chudokrevnosti nabízí Světová zdravotnická organizace na stránce věnované anémii.

Souvisí: MCHC, RDW a hematokrit

GGT — gama-glutamyltransferáza

Gama-glutamyltransferáza je enzym přítomný hlavně v buňkách jater a žlučových cest, v menší míře také v ledvinách a slinivce. Je velmi citlivá, ale málo specifická: zvýší se snadno, avšak z mnoha různých důvodů. Na starších listech se objevuje i zkratka GMT.

Orientační rozmezí: české laboratoře GGT nejčastěji uvádějí v µkat/l, například muži 0,14–0,84 µkat/l, ženy 0,14–0,68 µkat/l; meze se mezi laboratořemi liší. Je-li výsledek v U/l, platí 1 µkat/l = 60 U/l, takže uvedené meze odpovídají zhruba 8–50 U/l u mužů a 8–41 U/l u žen.

Zvýšené hodnoty: pravidelné pití alkoholu, a to i v množství, které člověk nepovažuje za nadměrné; ztukovatění jater spojené s nadváhou a inzulinovou rezistencí; některé léky, například antiepileptika; onemocnění žlučových cest, kdy GGT stoupá obvykle spolu s alkalickou fosfatázou (ALP) a bilirubinem. Izolovaně mírně zvýšená GGT při jinak normálních jaterních testech je častý nález. Po vynechání alkoholu klesá postupně, v řádu týdnů.

Snížené hodnoty: nemají význam.

Kdy k lékaři: GGT opakovaně nad mezí, zvláště spolu se zvýšenými ALT, AST, ALP nebo bilirubinem. Zežloutnutí, tmavá moč, světlá stolice nebo úporné svědění kůže patří k lékaři bez odkladu.

Podrobně: GGT a ostatní jaterní testy

Hematokrit (HCT, HKT)

Hematokrit udává, jakou část objemu krve tvoří červené krvinky. Česká laboratoř ho uvádí jako podíl (například 0,42), zahraniční zprávy v procentech (42 %) — jde o stejnou hodnotu v jiném zápisu.

Orientační rozmezí: muži 0,40–0,50, ženy 0,35–0,47; jde o bezrozměrný podíl (l/l).

Zvýšené hodnoty: nejčastěji relativně při nedostatku tekutin, kdy je krev zahuštěná. Dále kouření, pobyt ve vysoké nadmořské výšce, chronická onemocnění plic, spánková apnoe, léčba testosteronem a vzácně onemocnění kostní dřeně zvané pravá polycytemie. Vysoký hematokrit zvyšuje viskozitu krve.

Snížené hodnoty: chudokrevnost (anémie) z jakékoli příčiny; v těhotenství je mírný pokles fyziologický, protože objem plazmy roste rychleji než počet krvinek. Nižší výsledek dává i odběr po podání většího množství infuzí.

Jak číst: hematokrit se hodnotí spolu s hemoglobinem a počtem erytrocytů. Orientačně platí, že hematokrit v procentech je asi trojnásobkem hemoglobinu v g/dl — při hemoglobinu 140 g/l (14 g/dl) bývá kolem 42 %, tedy 0,42.

Kdy k lékaři: opakovaně vysoký hematokrit bez nedostatku tekutin, zvláště se zarudnutím obličeje, bolestmi hlavy nebo svěděním po koupeli; nízký hematokrit s únavou, bledostí a dušností při námaze.

Podrobně: červený krevní obraz — hematokrit, MCV, MCHC a RDW

Hlen ve stolici

Hlen tvoří buňky střevní sliznice a usnadňuje posun obsahu střevem. Malé, okem nepostřehnutelné množství je normální součástí stolice.

Orientační rozmezí: hlen se v laboratoři kvantitativně neměří. Pro popis tvaru stolice lékaři používají Bristolskou škálu (typ 1 až 7), kterou vytvořili Lewis a Heaton v roce 1997.

Častější a neškodné příčiny: viditelný hlen bez krve při jinak dobrém stavu se objevuje u syndromu dráždivého tračníku, po prodělané střevní infekci, při zácpě nebo u hemoroidů a bývá přechodný.

Kdy jde o víc: přidá-li se krev, průjem, bolest břicha nebo horečka, může jít o infekční zánět střeva nebo o nespecifický střevní zánět (Crohnovu chorobu či ulcerózní kolitidu). Lékař pak podle situace volí kultivaci stolice, kalprotektin (ukazatel zánětu ve střevě) nebo test FIT na skryté krvácení.

Kdy k lékaři: hlen s krví, černá stolice, nechtěné hubnutí, noční průjmy, horečka, chudokrevnost nebo změna rytmu vyprazdňování trvající déle než několik týdnů, zejména po padesátce. Silné krvácení nebo prudká bolest břicha vyžadují akutní ošetření, v případě potřeby volejte 155.

Podrobně: hlen ve stolici, Bristolská škála a test FIT

Jód — jak se zjišťuje jeho nedostatek

Jód je stopový prvek, bez kterého štítná žláza nevytvoří své hormony. Tělo si ho nevyrobí a přijímá ho potravou — v Česku hlavně z jodidované kuchyňské soli, z mléka a mléčných výrobků, vajec a mořských ryb.

Jak se nedostatek zjišťuje: jako test na nedostatek jódu slouží stanovení jeho koncentrace v moči (jodurie). Pro skupiny obyvatel považuje Světová zdravotnická organizace za přiměřený medián zhruba 100–199 µg/l, u těhotných vyšší. Protože ale jodurie kolísá ze dne na den podle toho, co člověk snědl, vypovídá spolehlivě hlavně o populaci, u jednotlivce by se musela opakovat. Pro konkrétního člověka je důležitější, jak pracuje štítná žláza — tedy TSH a fT4 — a při zvětšení žlázy ultrazvuk. Doma nedostatek jódu spolehlivě zjistit nelze; potírání kůže jódovou tinkturou žádnou výpovědní hodnotu nemá.

Česká situace: díky dlouholetému jodování soli a obohacování minerálních krmiv pro hospodářská zvířata patří Česko mezi země s převážně dostatečným přívodem jódu; situaci sleduje mimo jiné Státní zdravotní ústav. Nedostatkem jsou ohroženy hlavně těhotné a kojící ženy, lidé na veganské stravě a ti, kdo používají jen sůl bez přidaného jódu, například některé mořské či himálajské soli.

Kdy k lékaři: zvětšení krku, příznaky snížené funkce štítné žlázy (únava, zimomřivost, zácpa, přibývání na váze) nebo plánované těhotenství. O doplňování jódu rozhoduje lékař — škodí i jeho nadbytek.

Souvisí: TSH a fT4

Kreatinin (S-Kreatinin)

Kreatinin je odpadní látka, která vzniká ve svalech z kreatinu rovnoměrně během dne. Z krve ho odstraňují téměř výhradně ledviny, proto je hlavním běžným ukazatelem jejich funkce a slouží i k výpočtu eGFR.

Orientační rozmezí: muži 64–104 µmol/l, ženy 49–90 µmol/l. Americké zprávy uvádějí kreatinin v mg/dl; 1 mg/dl odpovídá 88,4 µmol/l.

Zvýšené hodnoty: snížená funkce ledvin (náhlá i dlouhodobá), nedostatek tekutin, překážka v odtoku moči, například při zvětšené prostatě. Bez nemoci ledvin ho zvýší velká svalová hmota, vydatné jídlo s masem před odběrem, kreatinové doplňky stravy nebo intenzivní trénink. Některé léky kreatinin zvednou tím, že brání jeho vylučování, aniž by ledviny poškodily — výklad proto patří lékaři, který léky zná.

Snížené hodnoty: malá svalová hmota (štíhlí a starší lidé, dlouhodobé upoutání na lůžko) a těhotenství; obvykle bez významu. U lidí s malou svalovou hmotou ale může „normální“ kreatinin zakrýt sníženou funkci ledvin.

Kdy k lékaři: opakovaně zvýšený kreatinin, rychlý vzestup mezi odběry, otoky nebo výrazně méně moči. Téměř úplné zastavení močení je důvodem k okamžitému vyšetření.

Podrobně: kreatinin a výpočet eGFR

Krevní skupina B negativní (B Rh−)

Krevní skupina se určuje podle antigenů na povrchu červených krvinek. Systém AB0 rozlišuje skupiny A, B, AB a 0, systém Rh hlavně přítomnost antigenu D: kdo ho má, je Rh pozitivní (Rh+), kdo ne, Rh negativní (Rh−). „B negativní“ tedy znamená skupinu B bez antigenu D. V Česku ji má přibližně 2 % lidí, patří tedy k méně častým skupinám.

Charakteristika — kde má skutečný význam: při transfuzi a v těhotenství. Člověk s B Rh− dostává obvykle erytrocyty B Rh− nebo 0 Rh−; transfuzní služba vždy navíc ověřuje snášenlivost konkrétní krve zkouškou kompatibility. Jeho vlastní erytrocyty mohou dostat lidé se skupinou B nebo AB, Rh negativní i pozitivní.

Rh negativita v těhotenství: zdědí-li dítě Rh pozitivitu po otci, může si matka vytvořit protilátky anti-D, které by v dalším těhotenství ohrozily plod (hemolytická nemoc plodu a novorozence). Proto Rh negativní těhotné dostávají anti-D imunoglobulin — obvykle kolem 28. týdne, po porodu Rh pozitivního dítěte a po potratu či některých výkonech. Přesný postup určuje gynekolog.

Mýty: krevní skupina neurčuje povahu, osobnost ani vhodný jídelníček. „Dieta podle krevních skupin“ i horoskopy podle krevní skupiny nemají oporu ve výzkumu — studie, které tyto představy ověřovaly, souvislost nepotvrdily.

Kdy k lékaři: krevní skupinu si nechte zapsat do dokumentace a v těhotenství ji sdělte gynekologovi. Rh negativní krev je pro transfuzní služby cenná, o dárcovství se můžete informovat na nejbližším transfuzním oddělení.

Lymfocyty (LYM) a reaktivní lymfocyty

Lymfocyty jsou bílé krvinky zodpovědné za specifickou imunitu: B-lymfocyty tvoří protilátky, T-lymfocyty a NK buňky řídí nebo přímo provádějí obranu proti virům a nádorovým buňkám.

Orientační rozmezí: 1,0–4,0 ×10⁹/l, relativně přibližně 20–45 %. U malých dětí jsou hodnoty fyziologicky vyšší.

Lymfocyty zvýšené (lymfocytóza): nejčastěji virové infekce, dále černý kašel nebo stav po odstranění sleziny. U staršího člověka s trvale a výrazně zvýšenými lymfocyty se myslí i na chronickou lymfocytární leukemii, kterou potvrzuje hematolog speciálním vyšetřením. Pozor na relativní lymfocytózu: vysoké procento lymfocytů při nízkých neutrofilech nemusí znamenat vyšší absolutní počet — rozhoduje absolutní hodnota.

Lymfocyty snížené (lymfopenie): akutní stres, operace, kortikoidy, začátek virové infekce, chemoterapie a léky tlumící imunitu, autoimunitní onemocnění nebo infekce HIV. Mírný přechodný pokles je častý.

Reaktivní lymfocyty: aktivované lymfocyty s větší modravou cytoplazmou, které popisuje mikroskopie nátěru. Typicky provázejí infekční mononukleózu (virus Epsteina-Barrové) s horečkou, bolestí v krku a zduřelými uzlinami, objevují se ale i u jiných virových infekcí.

Kdy k lékaři: trvalá lymfocytóza či lymfopenie, uzliny zvětšené déle než několik týdnů, noční pocení nebo hubnutí. Po mononukleóze se obvykle několik týdnů nedoporučují kontaktní sporty kvůli riziku poranění zvětšené sleziny — délku určí lékař.

Podrobně: lymfocyty v bílém krevním obrazu

Měď (S-Cu) — nedostatek a jeho příznaky

Měď je stopový prvek potřebný pro tvorbu krve, správnou funkci nervového systému, pojivové tkáně a řady enzymů. Většina mědi v krvi je navázaná na bílkovinu ceruloplasmin, proto se oba ukazatele často vyšetřují společně.

Orientační rozmezí: zhruba 11–24 µmol/l; u žen, v těhotenství a při užívání hormonální antikoncepce bývají hodnoty vyšší. Měď stoupá také při zánětu.

Nedostatek mědi — příznaky: chudokrevnost, která nereaguje na železo; snížený počet neutrofilů; neurologické potíže připomínající nedostatek vitaminu B12 — brnění a necitlivost nohou, nejistá chůze a poruchy rovnováhy.

Příčiny nedostatku: dlouhodobý nadbytek zinku (doplňky stravy, některé fixační krémy na zubní náhrady obsahující zinek), stav po bariatrické operaci, zejména po žaludečním bypassu, poruchy vstřebávání (například celiakie) a dlouhodobá umělá výživa bez dostatečného doplnění.

Vysoké hodnoty: zánět, těhotenství, estrogeny. Dědičné hromadění mědi (Wilsonova choroba) se naopak typicky projevuje nízkým ceruloplasminem a celková měď v séru může vyjít nízká — jeho diagnostika patří specialistovi.

Kdy k lékaři: brnění nohou, potíže s chůzí nebo nevysvětlená anémie a neutropenie, zvláště po bariatrické operaci nebo při dlouhodobém užívání zinku. Zinkové doplňky neužívejte dlouhodobě bez porady s lékařem nebo lékárníkem.

Souvisí: neutrofily a feritin

MCHC — střední koncentrace hemoglobinu v erytrocytech

MCHC (střední koncentrace hemoglobinu v erytrocytech) udává, kolik hemoglobinu průměrně připadá na objem červených krvinek. Analyzátor ji vypočítá z hemoglobinu a hematokritu.

Orientační rozmezí: 320–360 g/l; zahraniční zprávy používají g/dl, kde stejné rozmezí vypadá jako 32–36 g/dl.

Snížené hodnoty (hypochromie): typicky u nedostatku železa, často spolu s nízkým MCV a MCH; dále u talasemie a anémie provázející chronická onemocnění.

Zvýšené hodnoty: vzácně vrozená sférocytóza (kulovité červené krvinky). Častěji jde o laboratorní artefakt — shlukování krvinek v chladu (chladové aglutininy), výrazně tukovou (lipemickou) nebo hemolytickou krev. Laboratoř pak měření opakuje, například po zahřátí vzorku.

Jak číst: MCHC je méně citlivá než MCV a MCH a mění se až u výraznějších poruch. Čte se vždy s celým červeným krevním obrazem, RDW a případně s feritinem.

Kdy k lékaři: nízká MCHC spolu s nízkým hemoglobinem, únavou, bledostí nebo dušností při námaze; opakovaně vysoká MCHC bez vysvětlení, zvláště se zežloutnutím.

Podrobně: MCHC a další ukazatele červeného krevního obrazu

Monocyty (MONO)

Monocyty jsou největší bílé krvinky. Z krve odcházejí do tkání, kde se mění v makrofágy: pohlcují mikroby a odumřelé buňky a pomáhají řídit průběh zánětu.

Orientační rozmezí: 0,2–1,0 ×10⁹/l, relativně přibližně 2–10 %.

Zvýšené hodnoty (monocytóza): často ve fázi zotavování po akutní infekci, kdy monocyty „uklízejí“ následky zánětu. Dále u chronických infekcí, jako je tuberkulóza, u chronických zánětů střev či kloubů a po odstranění sleziny. Trvalá monocytóza nad 1,0 ×10⁹/l bez zjevné příčiny, zvláště u staršího člověka a spolu s dalšími odchylkami krevního obrazu, se dovyšetřuje — vzácně jde o onemocnění krvetvorby, například chronickou myelomonocytární leukemii.

Snížené hodnoty: léčba kortikoidy, chemoterapie a některá onemocnění kostní dřeně; izolovaný mírný pokles bývá bez významu.

Kdy k lékaři: opakovaná monocytóza bez vysvětlení, dlouhodobě zvýšená teplota, noční pocení, hubnutí nebo kašel trvající týdny.

Podrobně: monocyty a jejich zvýšení

MPV — střední objem trombocytů

MPV (střední objem trombocytů) udává průměrnou velikost krevních destiček ve femtolitrech (fl). Mladé destičky čerstvě uvolněné z kostní dřeně bývají větší než starší.

Orientační rozmezí: 7–11 fl; meze se ale mezi analyzátory liší víc než u jiných parametrů krevního obrazu.

Jak číst: MPV dává smysl jen spolu s počtem trombocytů. Nízký počet destiček s vysokým MPV ukazuje spíš na jejich zvýšenou spotřebu či rozpad v oběhu, kdy kostní dřeň posílá do krve mladé velké destičky — například u imunitní trombocytopenie. Nízký počet s nízkým nebo normálním MPV ukazuje spíš na sníženou tvorbu v kostní dřeni. Velmi velké destičky provázejí i vzácné dědičné poruchy (viz Döhleho tělíska).

Technické vlivy: MPV roste, když vzorek s protisrážlivým činidlem EDTA stojí delší dobu před měřením, a při shlucích destiček je údaj nespolehlivý.

Samostatná odchylka: zvýšené nebo snížené MPV při normálním počtu destiček obvykle nemá klinický význam.

Kdy k lékaři: když je odchylka MPV doprovázena nízkými nebo vysokými trombocyty; tečkovité krvácení na kůži, modřiny bez úrazu nebo krvácení z dásní patří k lékaři bez odkladu.

Podrobně: krevní destičky, nízké hodnoty a MPV

Myoglobin — zvýšený myoglobin a CK

Myoglobin je bílkovina svalových buněk, která v nich váže kyslík. Při poškození svalu se uvolní do krve dříve než kreatinkináza — během několika hodin —, a protože je malý, rychle se vylučuje ledvinami a jeho hladina také rychle klesá.

Orientační rozmezí: referenční mez se mezi metodami liší (obvykle desítky µg/l); řiďte se výsledkovým listem.

Zvýšený myoglobin a CK: typická dvojice po poškození svalů — po intenzivní či nezvyklé zátěži, úrazu, pádu s dlouhým ležením na zemi, křečích, u zánětu svalů, některých infekcí, léků a otrav. Jsou-li hodnoty velmi vysoké, jde o rozpad svalů (rabdomyolýzu): myoglobin přestupuje do moči, barví ji tmavě hnědě a může poškodit ledvinné kanálky. Močový proužek pak bývá pozitivní na „krev“, aniž by v moči byly červené krvinky.

Zvýšený samostatně: při snížené funkci ledvin, které myoglobin pomaleji vylučují. Dříve se používal v časné diagnostice infarktu, dnes ho nahradil citlivější a specifičtější troponin.

Snížené hodnoty: nemají význam.

Kdy k lékaři: tmavá moč, silné bolesti a otok svalů, slabost nebo výrazně méně moči po zátěži či úrazu vyžadují neodkladné vyšetření; při zhoršování stavu volejte 155.

Podrobně: myoglobin, CK a ledviny

Neutrofily (NEU)

Neutrofily jsou nejpočetnější bílé krvinky dospělých a první linie obrany proti bakteriím a plísním. Na listu se uvádějí v absolutním počtu i v procentech, někdy rozdělené na zralé segmenty a mladší tyče.

Orientační rozmezí: 2,0–7,0 ×10⁹/l, relativně přibližně 45–70 %.

Neutrofily zvýšené (neutrofilie): bakteriální infekce a zánět, poškození tkání (úraz, operace, infarkt), akutní stres a velká fyzická námaha, kouření, těhotenství a léčba kortikoidy; vzácně onemocnění kostní dřeně. Vyšší podíl tyčí a nezralých forem („posun doleva“) podporuje bakteriální příčinu.

Neutrofily snížené (neutropenie): virové infekce, často jen přechodně; léky — některá antibiotika, léky na zvýšenou funkci štítné žlázy, antiepileptika nebo v Česku hojně užívaný metamizol; nedostatek vitaminu B12 či folátu, autoimunitní onemocnění a chemoterapie. U části lidí, častěji afrického či blízkovýchodního původu, jde o neškodnou vrozenou variantu. Podle tíže se rozlišuje lehká (1,0–1,5), střední (0,5–1,0) a těžká neutropenie (pod 0,5 ×10⁹/l).

Kdy k lékaři: neutrofily opakovaně pod 1,0 ×10⁹/l nebo náhlý pokles. Horečka při neutrofilech pod 0,5 ×10⁹/l, například během léčby nádoru, je urgentní stav — kontaktujte ihned ošetřující pracoviště, mimo jeho dosah volejte 155.

Podrobně: neutrofily zvýšené a snížené v bílém krevním obrazu

NRBC — jaderné červené krvinky

NRBC (jaderné červené krvinky, normoblasty) jsou nezralé předstupně erytrocytů, které ještě mají jádro. Normálně zůstávají v kostní dřeni a do krve se dostanou, až když jádro ztratí.

Orientační rozmezí: u dospělých 0 ×10⁹/l, případně se uvádějí jako počet na 100 leukocytů. U novorozenců je malý počet fyziologický a během prvních dnů mizí.

Co znamenají u dospělých: kostní dřeň je pod velkým tlakem, nebo přestala nezralé buňky zadržovat. Příčinou bývá těžká anémie nebo krvácení, rozpad červených krvinek (hemolýza), nedostatek kyslíku, sepse, závažné onemocnění srdce či plic, stav po odstranění sleziny, prostoupení kostní dřeně cizími buňkami (například u nádorových onemocnění) nebo onemocnění krvetvorby. U hospitalizovaných pacientů je přítomnost NRBC známkou závažnějšího stavu.

Technická poznámka: starší analyzátory mohly NRBC započítat mezi leukocyty a jejich počet tím nadhodnotit. Moderní přístroje je měří zvlášť a počet leukocytů automaticky opraví.

Kdy k lékaři: NRBC u dospělého pacienta mimo nemocnici vždy patří k vysvětlení lékařem. Nález se ověřuje v krevním nátěru a dovyšetřuje podle ostatních hodnot — samotný není důvodem k panice, ale ani k odkládání.

Podrobně: NRBC a nezralé buňky v krevním obrazu

NT-proBNP — ukazatel srdečního selhání

NT-proBNP je fragment hormonu, který uvolňují buňky srdečních komor, když jsou natahovány zvýšeným tlakem nebo objemem krve. Je hlavním laboratorním ukazatelem srdečního selhání. Výsledek se uvádí v ng/l, což je číselně totéž jako pg/ml.

Orientační hranice: u lidí s postupně vzniklými potížemi (dušnost, otoky) hodnota pod 125 ng/l srdeční selhání prakticky vylučuje; u náhle vzniklé dušnosti se používá hranice 300 ng/l. Hodnoty přirozeně stoupají s věkem.

Zvýšené hodnoty: srdeční selhání, ale také fibrilace síní a jiné poruchy rytmu, plicní embolie, plicní hypertenze, vady srdečních chlopní, snížená funkce ledvin (pomalejší vylučování), sepse a vyšší věk. U lidí s obezitou bývá NT-proBNP naopak nižší, takže normální výsledek u nich vylučuje srdeční selhání méně spolehlivě.

Snížené hodnoty: nízký výsledek je příznivý a není odchylkou.

Záměna zkratek: nepleťte si NT-proBNP s BMP, základním metabolickým panelem z amerických zpráv.

Kdy k lékaři: zvýšené NT-proBNP obvykle vede k ultrazvukovému vyšetření srdce. Dušnost vleže nebo v noci, otoky kotníků a rychlý přírůstek hmotnosti patří k praktickému lékaři či kardiologovi; náhlá dušnost nebo bolest na hrudi jsou důvodem volat 155.

Podrobně: NT-proBNP v souvislosti s ledvinami a srdcem

Olovo v krvi (B-Pb) — test na olovo

Olovo je toxický kov bez jakékoli užitečné funkce v těle. Ukládá se v kostech a poškozuje nervovou soustavu, krvetvorbu a ledviny. Test na olovo v krvi se provádí z plné žilní krve (B-Pb) ve specializovaných laboratořích; vzorek z prstu se snadno znečistí olovem z kůže.

Orientační rozmezí: podle Světové zdravotnické organizace není známa hladina olova, která by byla zcela bez škodlivých účinků, zvlášť u dětí. Výsledek se hodnotí podle mezí laboratoře a u lidí exponovaných v práci podle limitů pracovního lékařství.

Zdroje v Česku: staré olovnaté nátěry, zvláště při jejich broušení a odstraňování během rekonstrukce starých bytů či nábytku; olověné vodovodní trubky ve starších domech; zájmové činnosti — střelba, odlévání rybářských zátěží a figurek, výroba vitráží; glazovaná keramika z neověřených zdrojů a některé dovážené tradiční přípravky či kosmetika. Profesně jde o recyklaci autobaterií, hutnictví, demolice a práci se starými nátěry.

Děti: jsou zranitelnější — olovo vstřebávají snadněji a jejich vyvíjející se mozek je citlivější. Zdrojem bývá prach a odloupnuté nátěry, které se dostanou do úst.

Příznaky: často žádné; při vyšší zátěži únava, bolesti břicha, zácpa, bolesti hlavy, poruchy soustředění a chudokrevnost.

Kdy k lékaři: při podezření na expozici — rekonstrukce starého bytu s malým dítětem, pravidelná střelba, práce s olovem — se obraťte na praktického lékaře nebo pediatra, kteří vyšetření indikují; u profesní expozice na poskytovatele pracovnělékařských služeb.

Podrobně: kdy a jak se odebírá test na olovo a další speciální vyšetření

PSA — prostatický specifický antigen

PSA (prostatický specifický antigen) je bílkovina tvořená prostatou. Měří se celkové PSA v krvi v µg/l (číselně totéž co ng/ml); u části mužů se doplňuje volné PSA a jejich vzájemný poměr.

Orientační rozmezí: často se uvádí obecná mez 4 µg/l. Protože PSA stoupá s věkem a velikostí prostaty, některé laboratoře používají meze podle věku — například do 2,5 µg/l ve 40–49 letech a do 6,5 µg/l v 70–79 letech.

Zvýšené hodnoty: nezhoubné zvětšení prostaty, zánět prostaty, infekce močových cest, ejakulace v předchozích dvou dnech, dlouhá jízda na kole, zavedení močového katétru nebo vyšetření prostaty krátce před odběrem. Karcinom prostaty je jen jednou z možností. Léky na zvětšenou prostatu ze skupiny inhibitorů 5-alfa-reduktázy (finasterid, dutasterid) PSA snižují přibližně na polovinu — lékař o nich musí vědět.

Prevence v Česku: od ledna 2024 běží populační pilotní program Ministerstva zdravotnictví pro časný záchyt karcinomu prostaty. Mužům ve věku 50–69 let nabízí vyšetření PSA u praktického lékaře nebo urologa; při zvýšené hodnotě obvykle následuje magnetická rezonance prostaty. Aktuální podmínky ověřte u svého lékaře a o vyšetření se rozhodněte po rozhovoru o jeho přínosech a omezeních.

Kdy k lékaři: zvýšené PSA se obvykle nejprve ověří kontrolním odběrem. Potíže s močením, krev v moči nebo ve spermatu či bolesti kostí patří k urologovi. Pacientské informace najdete na portálu Linkos.

Podrobně: PSA a další nádorové markery

Pseudotrombocytopenie — falešně nízké destičky

Pseudotrombocytopenie je falešně nízký počet krevních destiček, který vzniká až ve zkumavce. Nejčastěji ji vyvolá protisrážlivé činidlo EDTA, ve kterém se u malé části lidí destičky shlukují. Analyzátor pak shluky nepočítá jako jednotlivé destičky a vykáže nízký počet, přestože jich má tělo dostatek.

Jak se pozná: počet trombocytů vychází nízký, ale člověk nemá žádné krvácivé projevy. Přístroj často hlásí upozornění na shluky a údaj MPV bývá nespolehlivý. Laboratoř nebo lékař nález ověří pod mikroskopem v krevním nátěru a nový odběr do zkumavky s jiným činidlem (citrátem, případně heparinem) obvykle ukáže normální počet.

Význam: nejde o nemoc a nevyžaduje léčbu ani žádná omezení. Je ale důležité o ní vědět, aby se předešlo zbytečnému vyšetřování, odkládání plánovaných výkonů nebo dokonce podání destiček.

Praktický tip: pokud vám lékař pseudotrombocytopenii potvrdil, nechte si ji zapsat do dokumentace a před dalšími odběry na ni upozorněte — sestra pak může rovnou odebrat i citrátovou zkumavku.

Kdy k lékaři: každý nově zjištěný nízký počet trombocytů posoudí lékař; pseudotrombocytopenie se konstatuje až po vyloučení skutečného poklesu. Tečkovité krvácení na kůži, modřiny bez úrazu nebo krvácení z nosu a dásní svědčí pro skutečný nedostatek destiček a patří k lékaři bez odkladu.

Podrobně: pseudotrombocytopenie a nízké krevní destičky

RDW (RDW-CV, RDW-SD) — šíře distribuce erytrocytů

RDW (šíře distribuce erytrocytů) popisuje, jak moc se od sebe liší velikost červených krvinek. Nízké RDW znamená krvinky stejnoměrné, vysoké směs malých a velkých (anizocytózu). Laboratoř uvádí RDW-CV v procentech, případně RDW-SD ve femtolitrech.

Orientační rozmezí: RDW-CV 11,5–14,5 %; RDW-SD zhruba 37–54 fl, podle analyzátoru.

Zvýšené hodnoty: časná fáze nedostatku železa (RDW může stoupnout dřív, než klesne MCV), nedostatek vitaminu B12 nebo folátu, smíšené anémie, stav po krvácení nebo transfuzi, kdy v krvi kolují dvě populace krvinek, rozpad červených krvinek a onemocnění jater. Pomáhá kombinace se středním objemem erytrocytů (MCV): vysoké RDW a nízké MCV ukazuje typicky na nedostatek železa, vysoké RDW a vysoké MCV spíš na nedostatek B12, folátu nebo na onemocnění jater, normální RDW a nízké MCV spíš na vrozený talasemický rys. V populačních studiích je vyšší RDW spojeno s vyšším rizikem různých onemocnění, proto vstupuje i do výpočtu biologického věku — u jednotlivce ale samo nic nediagnostikuje.

Snížené hodnoty: nemají klinický význam.

Kdy k lékaři: zvýšené RDW spolu s anémií, únavou, bledostí, brněním končetin nebo s nízkým feritinem.

Podrobně: RDW a velikost červených krvinek

Test FIT (TOKS) — skryté krvácení do stolice

FIT (fekální imunochemický test), v Česku označovaný také jako imunochemický test na okultní krvácení do stolice (iTOKS, zkráceně TOKS), hledá ve vzorku stolice stopy lidského hemoglobinu, které okem nejsou vidět. Na rozdíl od starších testů nevyžaduje žádnou dietu a reaguje jen na lidskou krev.

Výsledek: negativní, nebo pozitivní; kvantitativní testy uvádějí koncentraci hemoglobinu a hranici pozitivity stanovenou laboratoří.

Screening v Česku: test je základem národního programu screeningu kolorektálního karcinomu hrazeného ze zdravotního pojištění. Od 1. ledna 2026 je program určen lidem bez potíží ve věku 45 až 74 let: test se dělá jednou za dva roky, nebo si člověk místo něj zvolí screeningovou kolonoskopii jednou za deset let. Do konce roku 2025 program začínal v 50 letech, proto starší zdroje uvádějí jiné údaje. Test vydává praktický lékař nebo gynekolog; aktuální podmínky uvádí národní program na kolorektum.cz.

Pozitivní výsledek: neznamená rakovinu — častou příčinou jsou hemoroidy, trhlinky, polypy nebo zánět. Vždy ale vyžaduje kolonoskopii, při které lze polypy rovnou odstranit dřív, než by se z nich mohl vyvinout nádor.

Kdy k lékaři: po pozitivním testu se objednejte ke kolonoskopii, kterou zprostředkuje lékař. Viditelná krev ve stolici, změna vyprazdňování, hubnutí nebo chudokrevnost patří k lékaři bez ohledu na výsledek předchozího testu — FIT je screening pro lidi bez obtíží.

Podrobně: test FIT, hlen ve stolici a Bristolská škála

Triacylglyceroly (TAG, triglyceridy)

Triacylglyceroly (triglyceridy, TAG) jsou hlavní formou tuku v krvi i v tukové tkáni. Jejich hladina po jídle výrazně stoupá, proto se měří nalačno (fS-Triacylglyceroly) jako součást lipidového profilu.

Orientační rozmezí: u dospělých nalačno do 1,7 mmol/l. Laboratoř může uvádět i dolní mez, nízké hodnoty se ale obvykle nehodnotí jako odchylka.

Zvýšené hodnoty: nadváha a inzulinová rezistence, hůře kompenzovaná cukrovka, alkohol, strava bohatá na cukry, snížená funkce štítné žlázy, onemocnění ledvin, některé léky a dědičné poruchy metabolismu tuků. Velmi vysoké hodnoty, zhruba nad 10 mmol/l, zvyšují riziko akutního zánětu slinivky.

Nízké triacylglyceroly: obvykle neškodné — typicky u štíhlých, aktivních lidí s pestrou stravou. Výrazně nízké hodnoty mohou provázet zvýšenou funkci štítné žlázy, podvýživu nebo poruchy vstřebávání (například celiakii). Snižují je také léky na snížení tuků v krvi, například fibráty, statiny nebo omega-3 mastné kyseliny v lékové podobě. Velmi vzácně jde o dědičnou poruchu tvorby lipoproteinů.

Kdy k lékaři: opakovaně zvýšené triacylglyceroly; hodnoty nad 10 mmol/l nebo zvýšení spojené s bolestí břicha bez odkladu. Nízké triacylglyceroly spolu s hubnutím, průjmy, bušením srdce nebo třesem.

Podrobně: triacylglyceroly v kontextu kardiometabolických markerů

Trombocyty (PLT) — krevní destičky

Trombocyty (krevní destičky) jsou drobné bezjaderné buňky, které při poranění cévy vytvoří zátku a spustí srážení krve. Vznikají v kostní dřeni a v krvi přežívají přibližně 7–10 dní.

Orientační rozmezí: 150–400 ×10⁹/l.

Snížené hodnoty (trombocytopenie): nejprve je potřeba vyloučit pseudotrombocytopenii. Dále virové infekce, imunitní trombocytopenie, léky (například heparin nebo některá antibiotika), alkohol, onemocnění jater se zvětšenou slezinou, nedostatek vitaminu B12 či folátu a onemocnění kostní dřeně. V pozdějším těhotenství bývá mírný pokles neškodný. Zvýšená krvácivost se obvykle objevuje až při poklesu pod 50 ×10⁹/l, riziko samovolného krvácení stoupá hlavně pod 20 ×10⁹/l.

Zvýšené hodnoty (trombocytóza): většinou reaktivní — při nedostatku železa, zánětu a infekci, po krvácení, operaci nebo odstranění sleziny. Trvale vysoké hodnoty nad 450 ×10⁹/l bez vysvětlení se dovyšetřují; vzácně jde o myeloproliferativní onemocnění, například esenciální trombocytémii.

Kdy k lékaři: tečkovité krvácení na kůži (petechie), modřiny bez úrazu, krvácení z nosu či dásní nebo nezvykle silná menstruace patří k lékaři bez odkladu. Krvácení, které nejde zastavit, je důvodem volat 155.

Podrobně: krevní destičky a jejich nízké hodnoty

TSH a fT4 — funkce štítné žlázy

TSH (tyreotropin) je hormon podvěsku mozkového, který řídí štítnou žlázu; fT4 (volný tyroxin) je hlavní hormon, který štítná žláza vyrábí. Hledáte-li „TSH4“, máte nejspíš na mysli právě tuto dvojici — samostatné vyšetření s tímto názvem se v laboratorní nomenklatuře nepoužívá.

Orientační rozmezí: TSH 0,4–4,0 mIU/l; fT4 zhruba 12–22 pmol/l, podle metody i 9–20 pmol/l. V těhotenství platí jiné meze.

Nízké hodnoty TSH: TSH a fT4 jsou propojené zpětnou vazbou. Nízké TSH s vysokým fT4 ukazuje na zvýšenou funkci štítné žlázy (hypertyreózu) — například Gravesovu-Basedowovu chorobu, toxický uzel nebo přechodnou fázi zánětu štítné žlázy. Nízké TSH s normálním fT4 bývá subklinická hypertyreóza nebo přechodný stav; lékař obvykle doplní fT3. Nízké TSH se objevuje také při léčbě hormony štítné žlázy (dávku upravuje výhradně lékař), v prvním trimestru těhotenství, při závažném onemocnění nebo po kortikoidech.

Vysoké TSH: s nízkým fT4 znamená sníženou funkci štítné žlázy (hypotyreózu), nejčastěji při autoimunitní Hashimotově tyreoiditidě; s normálním fT4 jde o subklinickou formu.

Pozor na biotin: vysoké dávky biotinu z doplňků mohou u některých metod vytvořit falešně nízké TSH a falešně vysoké fT4 — viz průvodce laboratorními interferencemi.

Kdy k lékaři: odchylka TSH, zvláště s bušením srdce, třesem, hubnutím a nesnášenlivostí tepla, nebo naopak s únavou, zimomřivostí a zácpou; vždy také v těhotenství a při jeho plánování.

Souvisí: jód

Urobilinogen (U-Urobilinogen)

Urobilinogen vzniká ve střevě z bilirubinu působením bakterií. Většina odchází stolicí, menší část se vstřebá zpět do krve; tu játra z velké části znovu vyloučí žlučí a jen malé množství odchází močí. Vyšetřuje se diagnostickým proužkem při chemickém vyšetření moči.

Orientační rozmezí: do 17 µmol/l; proužek zachytí hodnoty zhruba od 3 µmol/l. Jednotky i stupnice se liší podle typu proužku — někdy jde o mg/dl nebo o křížky.

Zvýšené hodnoty: zvýšený rozpad červených krvinek (hemolýza), kdy vzniká víc bilirubinu, a onemocnění jater, kdy játra nestíhají urobilinogen zpětně vychytat. Výsledek ovlivní i koncentrace moči a některé léky.

Nízké nebo chybějící hodnoty: při úplném uzávěru žlučových cest se bilirubin do střeva nedostane a urobilinogen z moči mizí; moč je přitom tmavá od bilirubinu a stolice světlá. Nižší hodnoty se objevují i po antibiotikách, která změní střevní bakterie. Běžné proužky ale nízkou hodnotu často od normální nerozliší.

Kdy k lékaři: zvýšený urobilinogen spolu s bilirubinem v moči, zežloutnutí kůže či očí, tmavá moč a světlá stolice, nebo únava s bledostí, která může provázet rozpad červených krvinek.

Podrobně: urobilinogen v moči a co znamenají zvýšené hodnoty

Vápník (S-Ca) — nadbytek a jeho příznaky

Vápník je minerál kostí a zubů, ale jeho malá část v krvi řídí stahy svalů, přenos nervových vzruchů, srážení krve a činnost srdce. Hladinu udržuje parathormon z příštítných tělísek a vitamin D. Laboratoř měří celkový vápník a někdy i ionizovaný vápník, tedy biologicky aktivní volnou část. Zhruba 40 % celkového vápníku je v krvi navázáno na bílkoviny, hlavně na albumin.

Orientační rozmezí: celkový vápník 2,15–2,55 mmol/l; ionizovaný zhruba 1,15–1,30 mmol/l. Při nízkém albuminu vychází celkový vápník zdánlivě nižší — lékař ho přepočte, nebo nechá změřit ionizovaný.

Nadbytek vápníku — příznaky (hyperkalcemie): mírné zvýšení často nedělá žádné potíže. Jinak se objeví žízeň, časté močení, zácpa, nechutenství a nevolnost, únava a svalová slabost, zmatenost a při dlouhém trvání ledvinové kameny.

Příčiny: u lidí mimo nemocnici nejčastěji primární hyperparatyreóza, tedy nadměrná činnost příštítných tělísek. Dále nadměrné užívání vitaminu D nebo vápníku z doplňků, některé léky (thiazidová diuretika, lithium), nedostatek tekutin, dlouhé upoutání na lůžko, sarkoidóza a některá nádorová onemocnění. Mírný nález se obvykle nejprve ověří kontrolou spolu s albuminem a parathormonem.

Snížený vápník: nedostatek vitaminu D, nízký albumin, onemocnění ledvin, nedostatek hořčíku nebo stav po operaci štítné žlázy; projevuje se brněním kolem úst a v prstech a křečemi.

Kdy k lékaři: opakovaně zvýšený vápník k praktickému lékaři či endokrinologovi. Hodnota nad 3,0 mmol/l, zmatenost, výrazná slabost nebo zvracení vyžadují vyšetření bez odkladu.

Souvisí: albumin a BMP

WBC — leukocyty (bílé krvinky)

WBC je anglická zkratka slov white blood cells — bílé krvinky, česky leukocyty (na listu „Leu“ nebo „B-Leukocyty“). Číslo udává celkový počet všech bílých krvinek; o tom, která skupina se změnila, vypovídá až diferenciální rozpočet — neutrofily, lymfocyty, monocyty, eozinofily a bazofily.

WBC hodnoty: u dospělých orientačně 4,0–10,0 ×10⁹/l. Americké zprávy píší totéž jako 4,0–10,0 ×10³/µl nebo 4 000–10 000 v mikrolitru — jde o stejnou hodnotu v jiném zápisu. U dětí jsou meze vyšší a v těhotenství je mírné zvýšení fyziologické.

Zvýšené hodnoty (leukocytóza): infekce, zejména bakteriální, zánět, úraz či operace, stres a námaha, kouření, léčba kortikoidy a těhotenství. Výrazné a trvalé zvýšení s neobvyklým diferenciálem vzácně signalizuje onemocnění krvetvorby.

Snížené hodnoty (leukopenie): virové infekce, některé léky, autoimunitní onemocnění, nedostatek vitaminu B12 či folátu, léčba nádorů a onemocnění kostní dřeně. U části zdravých lidí je mírně nižší počet dlouhodobě stabilní a neškodný.

Kdy k lékaři: hodnoty opakovaně nebo výrazně mimo rozmezí; leukocyty mimo rozmezí spolu s nočním pocením, hubnutím nebo zvětšenými uzlinami. Horečka při velmi nízkých leukocytech vyžaduje okamžité vyšetření.

Podrobně: WBC hodnoty a diferenciál bílých krvinek

Zakalená moč

Čerstvá moč bývá čirá; zákal znamená, že jsou v ní rozptýlené drobné částice. Zakalená moč je častý a většinou neškodný jev.

Neškodné příčiny: krystaly a soli — amorfní fosfáty, které se vysrážejí v zásadité moči, například po jídle nebo při stravě bohaté na zeleninu a mléčné výrobky, a zvlášť když moč vychladne; uráty, které v kyselé a koncentrované moči tvoří narůžovělý „cihlový“ sediment; koncentrovaná moč při nedostatku tekutin; příměs poševního výtoku, spermatu nebo hlenu.

Infekce: zákal spolu s pálením a řezáním při močení, častým nucením, zapáchající močí nebo bolestí v podbřišku ukazuje na infekci močových cest. Horečka, zimnice a bolest v bedrech mohou znamenat zánět ledvin.

Jak se vyšetřuje: chemickým vyšetřením moči diagnostickým proužkem (leukocyty, nitrity, krev, bílkovina) a močovým sedimentem, který pod mikroskopem rozliší krystaly, bakterie, krvinky a válce; podle potřeby kultivací. Do laboratoře se nejlépe hodí ranní moč ze středního proudu v čisté nádobce, dodaná co nejdříve, ideálně do dvou hodin.

Kdy k lékaři: zákal s pálením při močení, horečkou, bolestí v bedrech nebo s krví v moči; těhotné ženy, děti a muži s příznaky močové infekce by měli lékaře vyhledat vždy. Pokud zákal po dostatečném pití zmizí a nic vás nebolí, šlo nejspíš o koncentrovanou moč.

Podrobně: rozbor moči a urobilinogen